"V nědeli zrozena, jsem dítě Slunce"......... Alžběta

Červen 2014

Vražda, která se snad ani nemohla stát

28. června 2014 v 17:47 | Adéla |  František Ferdinand
Tento příběh je sice notoricky známý, ale neuškodí si ho při této příležitosti připomenout. Právě dnešním dnem totiž uplyne 100 let od atentátu, který vtáhl svět do Velké války.
Následník trůnu František Ferdinand a jeho choť se v tento den probudili do krásného rána.Do rána v němž si připomínali své výročí povolení k sňatku. Po snidani a mši se pár přesunul z Ilidže do Sarajeva, kde přesedl do kabrioletu značky Graf a Stif.
Kolona automobilů pomalu zamířila k městské radnici, kde už bylo vše nachystané na slavnostní přijetí. Appelovu třídu vroubily husté davy přihlížejících, které volaly "živijó". Ovšem v těchto hustých davech čekalo na Františka Ferdinanda a jeho ženu první nebezpečí. Vaso Čabrinovič vytáhl granát a hodil ho do kolony aut. Vaso se ovšem netrefil. Granát zranil několik lidí, toho pravého minul. Vaso Čabrinovič se pokusil o útěk, byl však ihned chycen a zbit.
Mezitím kolona aut dorazila k sarajevské radnici, kde se rozhodovalo co se bude dít dále. Zpočátku měl být program zrušen, ale poté došlo k osudné změně trasy. Kolona nebude nikde odbočovat, a do nemocnice za zraněným podplukovníkem Merizzim se pojede přímo. Tuto skutečnost ovšem nikdo nenahlásil řidiči - další osudová, a až neuvěřitelná chyba.
Gavrilo Princip byl nezkušený a předem si věc nenaplánoval ( protože kdyby jela kolona podle původního plánu, v místě kde stál Pricnip by jela nejrychlej, takže by nebyla možnost vůbec vystřelit). Ovšem kolona změnila směr a osudový zmatek nastal přímo před hlavní Principa. Šofér Lojek si uvědomil, že se vozem před sebou nechal svést z domluvené trasy a reflexivně zabočil na třídu Františka Josefa. Musel tedy couvnout nebo se otočit. Kdyby k chybě došlo o několik vteřin dříve nebo později manévrm s autem už by byl mimo dostřel. Při couvání došlo k onomu osudnému aténtátu. Pricnip měl dvě tři sekundy, nepodařilo se mu uvolnit bombu z opasku a tak vytáhl pistoli. Gavrilo ani nemířil, dokonce odvrátil tvář, ale trefil dokonale přesně. Střela trefila zadní část karoserie, projektil prorazil oplechování i dřevěnou konstrukci vozu, a zasáhl Žofii do podbřišku přímo do břišní tepny. Druhá rána zasáhla arcivévodu přímo do krku. Tyto dva naprosto diletantské výstřely byly neuvěřitelně přesné a pro oba dva znamenaly jistou smrt. Zůstali po nich tři děti, třináctiletá Žofie, dvanáctiletý Max a desetiletý Ernest. Tyto tři děti se staly prvními sirotky války.
Pohřeb, který se konal o několik dní později se dá nejlépe nazvat ostudou. Organizací byl totiž pověřen vrchní hofmistr Montenuevo, který Žofii neměl v lásce. Účast hlásících se cizích panovníků na pohřeb byla odmítnuta s poukazem na císařovo zdraví. František Ferdinand již přozřetelně dříve nechal vybudovat v kapli zámku Arstetten hrobku, kde chtěl být pohřben i s Žofií. Převoz rakví do zámku Arstetten se konal v noci, pro jistotu. Kdyby se navzdory zákazu nedostavila ve velkém počtu vysoká šlechta neměli by manželé ani důstojný doprovod. Dalším štulcem od knížete Montenueva bylo instalování Žofiiny rakve o 35 cm níž, než byla rakev Františka Ferdinanda při vystavení těl ve Vídni.
28. červen vyústil do Velké války jako svět ještě nazažil...