"V nědeli zrozena, jsem dítě Slunce"......... Alžběta

"Sunny boy" - Ferdinand Maxmilián

4. června 2010 v 18:57 | Adéla |  Ferdinand Maxmilián
Maxmilián se narodil 6. července 1832 v Schönbrunnu. V Maxmiliánovi přišlo na svět dítě slunce "Sunny boy". Usměvavý, optimistický, přívětivý hošík. Každého si hned podmanil. Zprvnu nevinným málem živým pohledem, okouzlujícím grimasami. Brzy přítulnosti a komickým žvatláním, od batolecího věku i bujnou obrazotvornosti, svéráznou imaginací, humorem. Byl odmalička roztomilý, zábavný a tak ho všichni rozmazlovali. Zejména matka Žofie se v něm viděla. František Josef pro ni byl její hlavní nadějí (od počátku mu poskytovala císařskou výchovu), zatímco Max pro ni zůstával největší radostí. Uměl to oplácet. Udivoval jeho smysl pro humor. Přesně imitoval chování i vyjadřování příbuzných, parodoval své učitele. Jakmile postřehl nápadnou jednoduchost svého císařského strýce Ferdinanda, s chutí ho škádlil. Například u tabule schválně kýchal aby příměl mocnáře kolovrátkově opakovat "Zdrávíčko!". V Maxovi plála poetická duše. Pělitetý vyzvla strýčka Ludvíka Bavorského ať ho doprovodí do země, kde kvetou pomeranče. Načež ho zavedl na balkon k několika truhlíkům s pomerančovníky. Nebo mu vyprávěl o své snu postavit si krásný dům s vekou zahradou na mořském břehu (v Miramare si toto přání jako dospělýs splní). Max měl soucitné srdce, projevoval kavalírskou snahu pomáhat druhým a i tyto vlastnosti ho pak doprovázely dospělým životem. Ač ho od sestřičky Anny dělily věkově pouze tři roky, od počátku jí dělal rytířského ochránce. Když pak ve čtyřech letech zemřela, položil na stůl úspory a řekl matce: "Malé dítě koupit nemohu, ale opičku ano, a taky to udělám". I tato dětinsky naivní dobrá vůle ho provázel trvale.
V pestrosti zájmů byl Max takřka protipólem svého spíše jednostranně založeného staršího bratra. Například Franci, pokud ho vychovatele nepřiměli, na rozdíl od knihomola Maxe nečetl takřka nic. Max také nesnášel omezování v čemkoli. Max byl od malička enfant terrible, jemuž se ovšemdalo sotva něco zazlívat, protože za svoje časté lumpačiny se dovedl vzápětí odzbrojujícím způsobem
omluvit. Stejně tak dokázal projevovat svou lásku.
Maxe od dětství přitahovalo umění, pokoušel se malovat a psát básně. Na rozdíl od exaktních předmětů (chemie,fyzika,matematik), které mu ani za mák neučarovaly. Maxe také zajímala živá příroda, ale také krásná literatura, poezie a historie. Z ní pak zejména vše, co se týkalo helénistického světa Řecka a Itálie, a také antická a renesanční architektura. Překvapivě brzy se ve vnimavém Maxovi rozvinul cit pro mezilidksé vztahy. Uměl rozpoznat i břitce charakterizovat jejich kvalitu: Například: "Ája" baronka Sturmfederová za "svoje vlastní dítě" považovala staršího Franciho. Ve všem tomu vzornému děcku dávala přednonost, zatímco rozpustilého, někdy nezvladatelného Maxe spíše vlídně trpěla. Ten to bystře vnímal. Ve snaze získat barončinu přízeň se jí jednu vyznal, že "ji má rád tak jako ona Franciho"...

"Sunny boy" (sedící) se svými bratry: starším Francim a mladším Karlim


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dáša Dáša | 3. července 2010 v 13:30 | Reagovat

Děkuji za krásné fotografie a popisky. Moc milé, i když jejich osud strastiplný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama