"V nědeli zrozena, jsem dítě Slunce"......... Alžběta

Prosinec 2009

Marie Valérie v bílých šatech

28. prosince 2009 v 18:28 | adelasevcikova

Fotografie arcivévodkyně Marie Valérie z roku 1896

Brandýs nad Labem

26. prosince 2009 v 16:58 | adelasevcikova |  Místa spjatá s Habsburky a Wittelsbachy

Expozice v zámku tak oblíbeném císaři a králi nejsou nijak veliké, protože za doby státní zde byl lesní úřad a vnitřní vybavení se jaksi vytratilo. V podstatě jediným kusem nábytku, který zde přežil je tato novogotická skříň v rytířském sále a to asi jen pro její rozměry a hmotnost. Ale zámek je v majetku města a pomalu se vzpamatovává. Mají s ním veliké plány a asi je berou vážně, protože má čerstvě opravenou střechu, nové podlahy i zatím přístupné místnosti např. rytířský sál nebo zámecká kaple jsou pěkně restaurovány. Bohaté sbírky předmětů z cest syna jednoho z posledních majitelů zatím nahradila malovaná sbírka uniforem a zbraní brandýských dragounů "Holobrádků", kteří se tak vyznamenali v bitvě u Kolína. Nejvzácnějším exponátem je v obrazové galerii mimořádně cenný, kupodivu sádrový reliéf Klanění tří králů, který si nechal zhotovit v roce 1611 císař Rudolf II. v Itálii.



Historie Brandýského zámku sahá do počátků 14. století, kdy na tomto místě nechal Jan z Michalovic postavit tvrz na ochranu říčního přechodu na důležité pražskolužické obchodní cestě. Postupně se tvrz rozrostla na hrad a později na zámek. Zatím neopravený můstek je krytá chodba nazývaná Rudolfinka, ústící do zámeckých zahrad. Ale zpět k historii - změnou několika majitelů se hrad-zámek dostal až ke Konrádu Krajířovi z Krajku, kterému jej zabavil císař Ferdinand I. za účast v povstání proti němu. Ostatně Ferdinandovi se to docela hodilo, protože měl na zdejší panství s báječnou honitbou už delší dobu zálusk. Více než 300 let byl zámek v majetku královské komory a Habsburků, ale největší slávu zažíval za výše zmíněného Rudolfa II., kdy zde hostil významné osobnosti té doby, např. Tychona de Brahe či Tadeáše Hájka z Hájku. Konala se tu i schůzka tří panovníků, Františka I., Viléma III. a cara Alexandra I., kteří se tu domlouvali na společném postupu proti Napoleonovi.Od poloviny 19. století zámek patřil rodině Toskánských Habsburků. Syn posledního toskánského velkovévody Leopolda II. arcivévoda Ludvík Salvátor, ve své době významný vědec, zde soustředil obsáhlé sbírky ze svých cest. A když už jsem u těch korunovaných hlav, majitelem zámku byl i poslední rakouský císař Karel a císařovna Zita, zajímal se o něj i TGM, který však nakonec dal přednost Lánům.



Ludvík Salvátor (4. srpna 1847, Florencie-12. října 1915, Brandýs nad Labem) byl toskánským princem a rakouským arcivévodou, významným cestovatelem, etnografem, geografem a spisovatelem. V německy mluvících zemích a na Baleárských ostrovech se jedná o mimořádně populárního příslušníka habsburského rodu, jehož příznivci se sdružují do četných spolků.
Ludvík Salvátor byl uznávaným vědcem, za svou práci získal celou řadu mezinárodních ocenění a byl členem významných evropských vědeckých společností. Byl čestným členem císařské Akademie věd ve Vídni a rytířem rakouského řádu zlatého rouna.
V polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě.
O přírodní vědy se Ludvík Salvátor zajímal od dětství. Byl mimořádně jazykově nadaný, ke konci života hovořil plyně 14 jazyky včetně latiny, katalánštiny, arabštiny a češtiny. Na vysoké úrovni se zabýval také kreslením a malířstvím.
Ludvík Salvátor napsal přes 50 vědeckých knih, ve kterých publikoval informace o přírodních poměrech, povětrnostních podmínkách, floře, fauně, kultuře a obyvatelích navštívených zemí.
Na svém panství v polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě. Při jeho budování se inspiroval Staročeskou chalupou, která byla jednou z hlavních atrakcí pražské Jubilejní zemské výstavy z roku 1891. Na tuto tradici navázal v roce 1967 skanzen Polabského národopisného muzea.
Ludvík Salvátor pocházel z pobočné větve habsbursko-lotrinského rodu vládnoucího v Toskánském velkovévodství mezi léty 1737 do 1859. Byl čtvrtým synem velkovévody toskánského Leopolda II. z jeho druhého manželství s Marií Antonií Neapolskou.
V roce 1867 ho potkalo neštěstí, když jeho mladá nevěsta Matylda zemřela na následky popálení. Již se neoženil, udržoval však těsné kontakty s řadou žen (především původních obyvatelek Mallorky). K dlouhodobým přítelkyním Ludvíka Salvátora patřila Catalina Homar. Ovšem ani ona se nedožila stáří - zemřela v 36 letech na lepru.
Po napoleonských válkách poslední vládnoucí toskánský velkovévoda Leopold II. zakoupil v roce 1860 české panství Brandýs nad Labem, které od roku 1870 až do své smrti v roce 1915 spravoval Ludvík Salvátor.
Po vypuknutí první světové války musel Ludvík Salvátor uposlechnout rozkazu císaře Františk Josefa I. a vrátit se do vlasti. Se svou družinou, která se skládala z pestré směsice příslušníků různých národů, se usídlil na zámku v Brandýse nad Labem. Následkem vlhkého počasí se zhoršil jeho zdravotní stav (trpěl nemocí elefantiasis, lidově pojmenované sloní noha) a 12. října 1915 zemřel. Pohřben je v Kapucínské hrobce ve Vídni.
Přestože po sobě Ludvík Salvátor zanechal řadu nemanželských dětí, neměl legitimního dědice. Brandýský zámek a veškerý další majetek odkázal svému komorníkovi Antoniu Vivesovi. Závěť byla uložena na Mallorce, nemohla být vykonána a o svá práva se přihlásili po Vivesově smrti až jeho dědici. Ani ti se však k majetku nedostali a brandýské panství získal v roce 1918 poslední rakouský císař Karel I. Po roce 1918 přešel majetek habsburského rodu do vlastnictví nově vzniklé Československé republiky.


Ludvík Salvátor

Veselé Vánoce

24. prosince 2009 v 11:12 | adelasevcikova

Přeji svým pravidelným návštěvníkům blogu i těm občasným i všem lidem krásné, veselé a šťastné Vánoce



A nesmíme samozřejmě také zapomenout na dnešní narozeniny Jejího Veličenstva. Dnes je to již 172 let od narození krásné císařovny Alžběty.


Otto se sourozenci

16. prosince 2009 v 16:22 | adelasevcikova |  Poslední císař Karel I. a císařovna Zita
Sedm císařských dětí - Felix, Otto, Robert, Rudolf, Adelhaid s Charlottou a Karel Ludvík
Otto se sestrou Adelhaid v roce 1919


Otto na koni ve španělském exilu



Otto u hrobu svého otce Karla, na Madeiře ve Funchalu

Mladý princ

9. prosince 2009 v 15:13 | adelasevcikova |  Poslední císař Karel I. a císařovna Zita
Mladý koruunní princ