"V nědeli zrozena, jsem dítě Slunce"......... Alžběta

Červenec 2009

Gisela - princezna bavorská

23. července 2009 v 10:18 | adelasevcikova






Gisela se syny - Georgem a Konrádem





Nová knížka

21. července 2009 v 17:05 | adelasevcikova |  Knihy
Vážení návštěvníci, dnes jsem si pořídila novou knihu "Solná princezna" od Huberta Pointingera. Takže až ji přečtu dám vám vědět jak na mě zapůsobila a jestli jí má cenu kupovat.

Název: Solná princezna
Podtitul: Tajná milenka císaře Františka Josefa
Autor: Hubert Pointinger
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 7/2009
Počet stran: 150 +10 seznam pramenů, seznam literatury = 160:-)


Anotace:
Císař František Josef I. měl ve svém životě několik milenek. Známá je jeho avantýra s Annou Nahowski a Kateřinou Schrattovou. O jeho zvláště vroucím vztahu s Therezií Poitingerovou, dcerou majitele usedlosti u Mondsee, přezdívanou Silná orincezna věděla dosud jen autorova rodina. Z tohoto utajovaného vztahu, který trval 10 let, vzešly čtyři děti s modrou krví.
Hubert Poitinger, přímý mužský potomek Františka Josefa, představuje císaře, jak jsme ho dosud neznali - jako vášnivého, oddaného, skrz naskrz citlivého milence.
Na pozadí malebné kulisy Solné komory nám přibližuje půvabnou a zajímavou historii své rodiny.

O autorovi:
Hubert Pointinger, ročník 1961, ženatý, pracuje jako pilot a žije v Solné komoře. Jako autor této knihy vybízí čtenáře i čtenářky k prozkoumání vlastní rodinné minulosti.

Přezdívky členů Habsburské a Wittelsbašké rodiny

19. července 2009 v 12:16 | adelasevcikova |  Habsburská dynastie - její historie, pověsti a výročí
V tomto článku by ráda uvedla přezdívky členů těchto královských rodin. Většina z vás tyto přezdívky jistě velmi dobře zná, ale pravdou je, že některé mohou překvapit. Přezdívky mělo mnoho členů z řad těchto vzenšených rodin, ale rozhodla jsem, že zde uvedu jen přezdívky členů kteří, žili v 19. a na začátku 20. století. Další si necháme na další článek.


Alžběta Bavorská - Sisi, často se také objevuje Sissi a některé prameny uvadějí i Lissi

František Josef - Franzi

Rudolf - (korunní prince) - Dolfi, Náci

Gisela (dcera Sisi) - Gisi, nebo také Gisella jak jí říkal císař

Marie Valérie - Zerbeline, Libela

Žofie (arcivévodkyně rakouská - matka Františka Josefa) - Sopherl

Ludvík Viktor (nejmladší bratr císaře) - Luzivuzi, nebo také Bubi

Helena (sestra Sisi) - Nené

Karel Theodor - Gackel (což prý v bavorském dialektu znamenalo Kohout)

Matylda (sestra Sisi) - Spatz (Matyldě říkali Spatz neboli Vrabčák kvůli jejímu pisklavému
hlásku)
Maxmilián Emanuel - (bratr Sisi) - Mapperl

Maxmilián Anton - Bubi
- tito bratři sice patří do rodiny Thurn - Taxis, ale přeci jen byli
syny Heleny (sestra Sisi)
Albert Maria - Manni

Alžběta Marie - Erzsi

Marie Annunciata (manželka Karla Ludvíka) - Ciolla

Markéta Žofie (dcera Karla Ludvíka) - Gréta

Marie Annunciata (dcera Karla Ludvíka z 3. manželství) - Mianna

Marie Luisa Wallersee - Hiba

Marie Terezie Magdalena (neteř císařovny Alžběty) - Mädi

Alžběta Františka - (dcera Marie Valérie) - Ella

Modlící se císař

16. července 2009 v 12:09 | adelasevcikova |  Obrázky císaře Františka Josefa

Císař pohroužen do modlitby

Arcivévoda František

15. července 2009 v 13:18 | adelasevcikova |  Obrázky císaře Františka Josefa

Roční arcivévoda František

Jeho císařské veličenstvo Karel I.

12. července 2009 v 19:30 | adelasevcikova |  Poslední císař Karel I. a císařovna Zita


Malý Karel




Císař Karel v uherské uniformě


Jeho veličenstvo císař a král Karel I.




Císař se ženou Zitou


Kare v civilu


Karel



Ještě arcivévoda Karel s arcivévodkyní Zitou














Císař Karel I.













Otto - poslední korunní princ

11. července 2009 v 12:27 | adelasevcikova |  Poslední císař Karel I. a císařovna Zita




Otto jako miminko - narozen 20. listopadu 1912 jako František Josef Otto, kdyby nepadla monarchi vládl by národům jako František Josef II.




Otto jako čtrnáctiletý jinoch





Další z povzbudivých pohlednic- císařský pár a korunní princ


Otto s otcem Karlem


Otto v náručí svého otce


Otto a Karel


Otto s rodiči v Prešpurku - dnešní Bratislavě, císař Karel buď pěje hymnu, nebo promlouvá k lidu


Otto, rodiče a sestra Adelhaid


Otto


Otto s rodiči v Prešpurku roku 1917


Otto ve španělském exilu













Nenáviděná snacha

8. července 2009 v 19:26 | adelasevcikova |  Poezie císařovny
"Ty (Stefanie) nejsi jako květina,
spanilá, půvabná, milá,
i něha ti chybí nevinná
a šarmu křídla bílá...

Je mi, jak kdybych musela
ku Bohu ruce spínat,
by Jeho Výsost určila,
že zřídka se budeme vídat.

Máš démanty i perly,
všechno, co jen lze mít;
zač, ale uvnitř stojíš,
miláčku, nechme být!

A místo krásných očí
nejzlejší jazyk máš,
jenž v pomluvách jen se točí
a nešetří stáří ni mláď."




Toto není zdaleka jediná báseň hanící korunní princeznu. Císařovna mimochodem napsala spousty nelichotivých básní o svých početných příbuzných.


Císař Maxmilián - poslední rytíř a jeho žena Marie Burgundská

2. července 2009 v 13:39 | adelasevcikova |  Habsburská dynastie - její historie, pověsti a výročí
Maxmilián I.,, (22. března 1459 Vídeňské Nové Město - 12. ledna 1519 Wels) z rodu Habsburků, syn císaře Fridricha III. a Eleonory Portugalské, byl rakouským arcivévodou a římským králem (zvolen 1486, vládl od 1493), který se od roku 1508 tituloval jako zvolený císař římský (k římské korunovaci se nikdy nedostavil). Byl dvakrát ženat, nejprve s dědičkou Burgundska Marií a později s bohatou Blankou Marií z rodu Sforza. Po prvním ovdovění se oženil per procurationem ještě s Annou Bretaňskou, dědičkou bretaňského vévodství, ale sňatek, který nestačil konzumovat, byl později prohlášen za neplatný.
Soubor:Albrecht Dürer 084b.jpg

Císař Maxmilián I. portrét od A. Dürera z roku 1519

Maxmiliánovi rodiče měli málo společného. Fridrich byl nemluvný starý muž s pevnými a veskrze počestnými zásadami, zabývající se astrologií, sbíráním vzácných kamenů a listin. Jeho žena, mladší o jedenadvacet let, vyrostla na portugalském královském dvoře v přepychu a nádheře. Měla laskavou povahu a příjemný vzhled. Navzdory svému mládí byla kultivovaná a vzdělaná. Eleonora císaři porodila za patnáct let manželství celkem šest dětí, z nichž první roky života přežili pouze Maxmilián a Kunhuta (Kunigunda). Císařovna zemřela, když bylo Maxmiliánovi osm let, což ho velmi zasáhlo, protože se cítil v blízkosti matky v bezpečí, starala se jak o jeho fyzický, tak psychický rozvoj. Hlubší vztah s otcem navázal až později, oba se snažili proniknout do tajů světa.
File:Bernhard Strigel 003.jpg

Císař Maxmilián (vlevo), vedle stojící syn Filip Sličný s manželkou Johanou Kastilskou; dole vnuci císaře Maxmiliána - Ferdinand a Karel, dítě vpravo není holčička, ale pozdější manžel arcivévodkyně Marie, Ludvík Jagellonský (sestra Ferdinanda a Karla).


V ohrožení života se Maxmilián ocitl už v raném dětství, když se císař rozhodl přesídlit z Vídeňského Nového Města do Vídně. Tam císaře v důsledku intrik jeho bratra Albrechta uvěznili i s celou rodinou na hradě. Fridrich se rozhodně odmítl vzdát, a tak rodina v obleženém hradě trpěla hladem. V této době překonala mladá císařovna samu sebe, dodávala odvahu svému deprimovanému manželovi a vedla rozhovory se vzbouřenci. Zajetí císařovy rodiny trvalo téměř rok (1463-1464). Vysvobození jim přinesla až Albrechtova smrt.
Matka vedla své děti ke křesťanskému životu a kladla si za cíl vychovat ze svých dětí upřímné lidí a dobré křesťany. Měla jasné představy, jak by se měl budoucí císař chovat, což její muž nesplňoval (oblékal se obyčejně, stačilo mu skromné jídlo, nebyl přiliš reprezentativním typem). Císař byl naopak toho názoru, že jeho žena syna příliš rozmazluje, což vedlo k mnohým dohadům mezi manželi. Fridrich za synova učitele vybral Petra Engelbrechta, jenž k dítěti rozhodně nepřistupoval láskyplně a s pochopením, měl dokonce od císaře svolení k tělesným trestům. Eleonora svého chotě přesvědčila, že je třeba nalézt pro Maxmiliána lepšího vychovatele. Syn měl po matce nadání pro jazyky, ovládal němčinu, španělštinu, italštinu, částečně angličtinu a později rychle ovládl na burgundském dvoře francouzštinu a vlámštinu. Byl nesmírně tělesně zdatný, o jeho hrdinských činech se později šířily fascinující historky (např. prý strčil hlavu do tlamy lvice). Princ ovládal lov se sokoly, což byl jeden z mála společných zájmů jeho rodičů. Proslul také jako vynikající tanečník a společník, dokonale ovládající umění konverzace, navzdory tomu, že v mládí měl určité problémy s řečí.


Marie Burgundská (13. února 1457 v Bruselu - 27. března 1482 v Bruggách) byla burgundskou, lucemburskou a brabantskou vévodkyní od roku 1477, dcera Karla Smělého a Isabelly z rodu Bourbonů.

Mariin otec se sice po smrti své první manželky znovu oženil se sestrou anglického krále Markétou z Yorku, ale manželství zůstalo bezdětné. Marie byla "zajatkyní" města Gent, protože její otec měl neustálé neshody s generálními stavy. Nová matka si svou nevlastní dceru oblíbila a stala se jí nejen matkou, ale také přítelkyní, která se celý život starala o její štěstí.
Mariiin otec mezitím spřádal plány, jak svou dceru výhodně provdat. Zájem projevil jak anglický král pro svého bratra, tak věční rivalové francouzský král a římský císař pro své syny. Pro francouzského krále bylo ve hře velmi mnoho, protože Burgundsko a další území ovládaná Karlem Smělým sousedila s Francií i říší a bylo lenem francouzské koruny i císařství. Císař měl zase hluboko do kapsy a nemohl dopustit, aby Francie získala klíčová území, totiž hospodářky rozvinuté a bohaté Burgundsko a nizozemské provincie. Otec "zlaté nevěsty" dal přednost císařovu synovi Maxmiliánovi, protože v něm viděl i vlastní vzestup, chtěl se stát králem. Jeho sen se nakonec nevyplnil, protože císař před korunovací raději ujel (Francie dala na srozuměnou svůj nesouhlas). Karlovy dny byly sečteny, zemřel roku 1477 na bitevním poli při válce o Lotrinsko, které krátce před tím obsadil.
Poté co se Marie stala vévodkyní, využila nizozemská města neskušenosti mladé panovnice a donutila ji 11. února 1477 podepsat tzv. Grand Privilége (odstranění ústřední moci). Maxmilián si s cestou k nevěstě dával na čas, chyběly totiž peníze. Nakonec ale vypomohli obchodníci z Ausburgu Fuggerové a během cesty ještě Markéta z Yorku. Maxmilián dorazil do Bruselu 11. srpna 1477.
Mariin strýc a zároveň kmotr Ludvík XI. se nehodlal s vévodovým rozhodnutím o Mariině sňatku smířit. Nejprve se snažil svou kmotřenku ovlivnit různými argumenty, když však Marie po otcově smrti prohlásila, že otcovo přání splní, rozhodl se Ludvík jít na věc z jiné strany. Rozšiřoval pomluvy a ovlivňoval Burguňďany, protože je jim přece bližší francouzsky mluvící dauphin než přivandrovalý Habsburg. Král také začal obsazovat burgundská území. Francouzi si však v zemi nepočínali jako přátelé, a tak se mínění lidu brzy změnilo pro Maxmiliána. Ludvík se však nevzdal a prohlašoval, že se Marie nemůže bez jeho souhlasu lenního pána vdát. Byla to však jen slova do prázdna a svatba Maxmiliána a Marie se konala 18. srpna 1477 v Gentu.
Ani po svatbě neměli Maxmilián s Marií klid. Ludvík se totiž spokojil jen s intrikami a v roce 1478 došlo k prvnímu otevřenému konfliktu. Maxmilián brzy zjistil, že pomoc od otce nebo z říše čekat nemůže, a tak rychle shromáždil různorodé vojsko. Bitva skončila dohodou o příměří na jeden rok, již francouzský král dodržel, často však docházelo k plenění a drancování v pohraničních oblastech.
Když se vévodkskému páru narodilo první dítě, syn Filip, nemohl si Ludvík pomoci a dal rozhlašovat, že je to holčička. Celou věc vyřešila při křtinách Markéta z Yorku, když dítěti před lidmi stáhla plenu, tím rozptýlila veškeré pochybnosti.
K nové bitvě došlo 7. srpna 1479. Francouzi vpadli do Picardie, kde byli poraženi vévodovým vojskem a hrdinou dne se stal Maxmilián. Ludvík se tedy opět vrátil k intrikám a pomluvám. Mladí manželé měli ale přesto důvod k oslavám, 10. ledna 1480 přišla na svět dcera Markéta, která dostala jméno po nevlastní babičce Markétě z Yorku.
Maxmiliánovy šťastné dny se ale chýlily ke konci, 6. března 1482 při lovu se sokoly, který Marie i Maxmilián milovali. Mariin kůň zakopl a vévodkyně, která byla již počtvrté těhotná, si při pádu přivodila těžká vnitřní zranění. Nedovolila však, aby jí prohlédl lékař a 27. března 1482 zemřela.
Nizozemské generální stavy stavy využily Maxmiliánova smutku a vzaly do opatrovnictví, jako kdysi Marii, malého Filipa. Na základě míru z Arrasu se Filip měl stát vládcem části burgundského dědictví, Markéta byla předurčena za manželku francouzského dauphina Karla a poslána na výchovu do Paříže.


Soubor:Maria van Bourgondi.jpg

Manželka císaře Maxmiliána - Marie Burgundská



Marie Burgundská