"V nědeli zrozena, jsem dítě Slunce"......... Alžběta

Tři ženy "ošklivého krále - Klaudie Felicistas

Jméno: Klaudie Felicitas
Narozena: 30. května 1653 v Innsbrucku
Zemřela: 8. dubna 1676 ve Vídni
Dynastie: Habsburkové

Manžel:

Jméno: Leopold Ignatius Josef Baltasar Felician
Narozen: 9. června 1640 ve Vídni
Zemřel: 5. května 1705 ve Vídni
Dynastie: Habsburkové

Potomci:

Jméno: Anna Marie Sofie
Narozena: 10 září 1674
Zemřela: 21. února 1675
Dynastie: Habsburkové


Jméno: Marie Josefa Klementina
Narozena: 11. října 1675
Zemřela: 11. září 1676
Dynastie: Habsburkové




Arcivévodkyně Klaudie pocházela z tyrolské větve habsburského rodu, a byla tedy vzdálenou sestřenicí císaře Leopolda I., jehož manželkou se stala krátce po smrti jeho první ženy Markéty Marie Terezie.
Narodila se 30. května 1653 v Innsbrucku jako dcera arcivévody Ferdinanda Karla Tyroského a toskánské princezny Anny Medicejské. Klaudie byla posledním členem tyrolské větve; byla vnučkou jejího zakladatele, bývalého pasovského biskupa Leopolda, který je v české historii znám jako iniciátor tzv. vpádu pasovských roku 1611. Její svatba s císařem Leopoldem I. symbolicky opět spojila obě rodiny v jedinou. Leopold nutné potřeboval dědice, neboť z první manželství mu zbyla neduživá dcerka Marie Antonie. Svatbou s dvacetiletou Klaudií si sliboval spousty dětí, ale blízké příbuzenské vztahy napáchaly své. Svatba se konala v říjnu 1673, a o necelý rok později se manželům narodila první dcera. Dostala jméno Anna Marie Sofie, ale z malé holčičky se manželé radovali jen krátce. Dívenka onemocněla a ve svých pěti měsících zemřela.O rok později Klaudie přivedla na svět opět děvčě. Holčička byla pokřtěna jako Marie Josefa Klementina. Bohužel i ona měla krátký život, a zemřela ani ne roční. Toho už se, ale nekorunovaná královna česká nedožila, zemřela vyčerpaná dvěma těžkými porody 8. dubna 1676 ve svých nedožitých 23 letech. Po těchto dvou neúspěšných sňatcích zůstala Leopoldovi dvě děvčata. Jedno z první manželství s Markétou Marií Terezií a druhé maličké z manželství s Klaudií Felicitas. Ovšem druhá dcerka zemřela krátce po své matce, a tak zůstal Leopold sám se svou dcerou Marií Antonií. Musel, ale hledat další něvěstu, která by mu koněčně porodila dědice. Byl přece císařem, a jeho povinností bylo zajistit trvání dynastie. Při hledání vhodné něvěsty, se už naštěstí nepouštěl do vod Habsburského příbuzenstva, ale vybral si princeznu z falcké větvě rodu Wittelsbachů Eleonoru Magdalenu Falcko-Neuberskou.





Císařovna Klaudie Felicitas jako zpodobnění bohyně lovu Diany. Portrét pochází z roku 1666 a jeho autorem je Giovanni Maria Morandi.


Portrét císařovny od Carla Dolci z roku 1672. Klaudii je zde pouhých devatenáct let.








Klaudia Felicitas s císařskou korunou


Vyobrazení svatby císaře Leopolda a Klaudie Felicitas
 

Císařské Vánoce

Tak Vám po roce opět přeji krásné a požehnané Vánoce.

A dneska se podíváme pod pokličku štědrovečerní císařské kuchyně. S východem první hvězdy usedala císařská rodina ke slavnostní tabuli. Počet hodujících členů se samozřejmě měnil, ale vždy zahrnoval císaře, císařovnu, korunního prince a jeho rodinu, a samozřejmě císařské dcery. Štědrovečerní večeře se skládala z pěti chodů. Jako první na stříbrných talířích přistál předkrm. Většinou se jednalo o císařské housky, dneska známe jako kaiserky a několik druhů pomazánek. Často se objevoval samozřejmě kaviár. Jako druhá přišla na řadu polévka, nikoli však rybí, ale ten nejlepší hovězí vývar. Poté byly na řadě losové filety a tzv. císařské brambory. Více se však na stole objevovala zvěřina na jakýkoli způsob. Nebo také drůbež a telecí ledvinky. V pozdějších letech si císař údajně oblíbil klasický vídeňský řízek s bramborovou kaší a kompot.
Dalším chodem byl císařský mlsotník, který měl v oblibě samozřejmě císař František Josef. Je to v podstatě směs vytvořena z vepřového mozečku, smetany, koření a sardelek, která se napěchuje do mušlí a zapeče. Na závěr se samozřejmě podávalo něco sladkého. Často se podával opět oblíbený císařský moučník - trhanec. K jeho výrobě stačil jahodový kompot, mléko, vanilkový a moučkový cukr,pár žloutků a bílky. Samozřejmostí byly různé pudinky, záviny, nákypy apod. Po této vydatné hostině se rodina vydala ke stromečku, aby se podívala co jim Ježíšek nadělil a pogratulovala císařovně Sisi k jejím narozeninám...




Císařské Vánoce
Vánoce na Madeiře
Císařovna Zita s dětmi o Vánocích na Madeiře
Císařské Vánoce v roce 1887
... a k obrázkům přidávám ještě úryvky z deníku Marie Valérie:

- "Vánoční stormek, k němuž Rudolf a Stefanie privedli i maličkou... Často si myslím, jak jinde svátky vánoční rodiny spojí v lásce a svornosti - jak blažený pak musí být takový rodinný kruh! Doba, kdy to takové ještě bylo i u nás, mi připadá jak sen - teď mezi námi a jakoukoli opravdovou vánoční radostí stojí Stefanie - i Rudolf se změnil, je teď tak chladný a výsměšný... V půl šesté diner v pěti a poté jsme se brzy rozešli". - 24. 12. 1886

-" Vděčné ohlédnutí na v podstatě šťastnou dobu zasnoubení. Maminčiny narozeniny a Štědrý večer mají minout pokud možno nenápadně. Nechce v ty dny přijímat žádná blahopřání. Večer poprvé bez vánočního stromečku". 24.12.1889

- "Už před několika dny jsme nazdobili vánoční stromeček. Teď byl přenesený doprostřed Františkovy pracovny, nad ním na strop zavěšen anděl a před kmen ozdobený mechem jsme rozestavěli jesličky, které nám mamá poslala zároveň s mnoha vánočními ozdobami...Od dětství mi žádný vánoční stromeček nepřipadal tak hezký, neozařoval mi strdce tak pravou křesťanskou náladou. Veselá družnost dodala večeru tak šťastnou atmosféru, jakou jsem ještě nezažila. Jaký to byl rozdíl ve srovnání s nadílkami na Hofburgu, kde bylo všechno tak škrobené a trapné. Kéž bychom mohli příští Vánoce nést ke stromečku děťátko!" 24.12. 1890

- "Obšťastňující pocit, když vidíme jak děti dovádějí s hodným, milým "dědínkem". 24.12. 1894

-" První Vánoce ve Wallsee". Zvláštní nadílka pro dvanát chudých dětí, které dostaly kompletní oblečení. Slavnost s vánočním stromečkem ve škole... Po supé jsme šli, jako každý večer, pomodlit se s dětmi do kaple a hodný "dědínek" šel s námi. 24.12. 1897

A samozřejmě nesmíme zapomenout
na narozeniny Jejího císařského veličenstva. Tento rok by císařovna Alžběta oslavila své 178. narozeniny.

Vídeňská dvojí svatba 1515

24. července 2015 v 18:41 | Adéla
Všude kolem nás je to samá svatba, tak si taky jednu připomeneme. Je jí už 500 let, ale to vůbec nevadí.
U oltáře vídeňského kostela svatého Štěpána klečí tři vznešené děti. Nejstarší je dvanáct let a nejmladšímu sotva deset, přesto se za malou chvíli ocitnou ve svazku manželském. Tento sňatek je samozřejmě dohodnutý, a to mezi císařskými Habsburky a královskými Jagellonci. Tak kdo se nám to vdává a žení? Jsou tu sourozenci Ludvík a Anna Jagellonští, Habsburky zastupuje arcivévodkyně Marie a její dědeček císař Maxmilián I. (ten zde má roli zástupce svých vnuků).
Právě dnes se má uskutečnit svatba století a spojení dvou velkých dynastií, které zde zastupují tři malé děti a jeden starý muž.
Anně Jagellonské byl ženich určen již v útlém věku. Přesto si bude muset počkat koho ji určí, protože v tuhle chvílí zastupuje své dva vnuky Karla a Ferdinanda, jejich dědeček císař Maxmilián. Nakonec se naštěstí dočká mladšího z bratrů, Ferdinanda. Anna sice touží po starším Karlovi,ale když pozná jeho vášeň pro něžné pohlaví, je ráda za svého milujícího a věrného Ferdinanda. Prožije s ním šťastný život a porodí mu 15 dětí.

Annin bratr Ludvík byl zaslíben své budoucí nevěstě ještě jako nenarozené dítě. Císař Maxmilián a král Vladislav Jagellonský totiž provedli křížovou výměnu. Anna Jagellonská se provdá jednoho z císařových vnuků.Císař však ještě může nabídnout malou vnučku Marii, ale zatím k ní není z domu Jagellonců ženich. Nevadí, počkáme zda královna Anna z Foix za pár měsíců porodí syna. Císař má štěstí, protože 1.července 1506 na svět přichází ženich malé Marie Ludvík Jagellonský. Nemá zrova lehký vstup do života, narodí se velice slabý a tak ho musí zahřívat teplými vnitřnostmi vepřů. Později s Marií prožijí sice krátké, ale přesto údajně hezké manželství. Marie se po smrti svého muže u Moháče odmítne znovu vdát, a chopí se regenství v Nizozemí.

V pravé poledne zvony svatoštěpanského dómu odzvoní tento čtyřsňatek třem malým dětem, které snad ani neví co se to snimi právě děje. Malý Ludvík putuje zpět domů do Budína, a děvčata čeká město Innsbruck, kde se budou náležitě připravovat na role budoucích manželek a královen. Marie už ví, že jednoho dne se stane uherskou královnou, kdežto Anna si bude muset počkat. Ještě neví, že i ona a její manžel zasáhnou i do našich dějin. Po smrti jejího bratra Ludvíka získá právo na český trůn a se svým manželem se roku 1526 stanou prvními Habsburky na českém trůně. Jejich potomci se zde udrží na příštích 392 let.
A tak "vídeňská dvojí svatba" v červenci 1515 zasáhne i do českých dějin.


Před oltářem stojí císař Maxmilián, jeho vnučka Marie, Anna Jagellonská a její bratr Ludvík.


Vídeňská dvojí svatba. V popředí malá Marie Habsburská s devtiletým manželem Ludvíkem.


Zleva: císař Maxmilián s vnuky Feridnandem a Karlem a Ludvíkem Jagellonským. Uprostřed: syn císaře Maxmiliána a otec Karla a Ferdinanda Filip Sličný s manželkou Johanou Šílenou.

Jedna z nevěst Anna Jagellonská


Marie Habsburská



Anna Jagellonská


Ludvík Jagellonský



Jeden z možných kandidátů na ženicha Anny, budoucí císař Karel V.



Manžel Anny Jagellonské Ferdinand
 


Vánoce 2014

24. prosince 2014 v 8:00 | Adéla

Šťastné, veselé a požehnané Vánoce přeju všem lidem dobré vůle:-)






Užijte si jedny z nejkrásnějších svátků v roce. Mějte kolem sebe svoje nejbližší a vychutnávejte si to. Krásné Vánoce všem!!!

A nesmíme zapomenout na narozeniny Jejího veličenstva císařovny Alžběty. Dnes by oslavila svoje 177 narozeniny. Tak všechno nejlepší Sisi.





"Malá sestřička" Marie Anna

30. listopadu 2014 v 14:19 | Adéla |  Marie Anna



Jméno: Maria Anna Karolina Annunciata Johanna Josepha Gabriela Theresa Katharina Magaretha Philomena

Narozena: 27. října 1835 ve Vídni

Zemřela: 5. února 1840 ve Vídni

Dynastie: Habsbursko - lotrinská



Její výsost arcivévodkyně Marie Anna Karolina Annunciata se narodila arcivévodkyni Žofii a Františku Karlovi jako čtvrté dítě a jediná dcera tohoto páru. Marie Anna přišla na svět v prastarém vídeňském hradu Hofburg a s nadšením ji očekávali její malí bratři. Pětiletíý budoucí císař František Josef, tříletý Ferdinand Maxmilián a sotva dvouletý Karel Ludvík. Malá arcivévodkyně se tedy narodila do rodiny, kde měli převahu chlapci, tudíž byla rozmazlována jak rodiči tak staršími bratry. Ihned získala přezdívku tzv. petit nomen, jak tomu bylo běžné v šlechtických rodinách. Její bratři ji začali říkat hezky vídeňsky Ännchen neboli Anička. Holčička bohužel trpěla od narození rodinnou nemocí - epilepsií, i z tohoto důvodu jí byla věnována velká péče. Dojemnou starostlivost o svou malou, stále nemocnou sestřičku projevovali všichni bratři, ale malý Maxmilián jí byl oddáný nejvíc. Neustále ji pořizoval hračky ze svého kapesného, navštěvoval a konejšil ji. Bohužel i přes tuto starostlivost se záchvaty této nemoci stupňovaly až nakonec malou Ännchen připravily o život. Arcivévodkyně a jediná sestra budoucího rakouského císaře Františka Josefa zemřela v pouhých pěti letech v náručí zdrcené matky Žofie, která jí ošetřovala až do konce. V době úmrtí malé Aničky, čekala Žofie další dítě, tento chlapec se bohužel necelý půlrok po smrti Aničky narodil mrtvý.
Arcivévodkyně Žofie trpěla ztrátou své jediné dcery až do konce života. Kdykoli se začalo mluvit o "holčičce" utíkala arcivévodkyně s pláčem do jiných komnat. Bylo to pro ni velice citlivé téma ještě po 20 letech.








Marie Anna s bratry
Císařské děti s rodiči
Franz Josef se svými sourozenci

Anička ve společnosti svých velkých bratrů (houpacího koně si užívá nejstarší František Josef, za jeho zády Maxmilián a o buben se opírá nejmladší z bratrů Karel Ludvík.

Franz Josef ve společnosti svých sourozenců
Císařské děti

Vražda, která se snad ani nemohla stát

28. června 2014 v 17:47 | Adéla |  František Ferdinand
Tento příběh je sice notoricky známý, ale neuškodí si ho při této příležitosti připomenout. Právě dnešním dnem totiž uplyne 100 let od atentátu, který vtáhl svět do Velké války.
Následník trůnu František Ferdinand a jeho choť se v tento den probudili do krásného rána.Do rána v němž si připomínali své výročí povolení k sňatku. Po snidani a mši se pár přesunul z Ilidže do Sarajeva, kde přesedl do kabrioletu značky Graf a Stif.
Kolona automobilů pomalu zamířila k městské radnici, kde už bylo vše nachystané na slavnostní přijetí. Appelovu třídu vroubily husté davy přihlížejících, které volaly "živijó". Ovšem v těchto hustých davech čekalo na Františka Ferdinanda a jeho ženu první nebezpečí. Vaso Čabrinovič vytáhl granát a hodil ho do kolony aut. Vaso se ovšem netrefil. Granát zranil několik lidí, toho pravého minul. Vaso Čabrinovič se pokusil o útěk, byl však ihned chycen a zbit.
Mezitím kolona aut dorazila k sarajevské radnici, kde se rozhodovalo co se bude dít dále. Zpočátku měl být program zrušen, ale poté došlo k osudné změně trasy. Kolona nebude nikde odbočovat, a do nemocnice za zraněným podplukovníkem Merizzim se pojede přímo. Tuto skutečnost ovšem nikdo nenahlásil řidiči - další osudová, a až neuvěřitelná chyba.
Gavrilo Princip byl nezkušený a předem si věc nenaplánoval ( protože kdyby jela kolona podle původního plánu, v místě kde stál Pricnip by jela nejrychlej, takže by nebyla možnost vůbec vystřelit). Ovšem kolona změnila směr a osudový zmatek nastal přímo před hlavní Principa. Šofér Lojek si uvědomil, že se vozem před sebou nechal svést z domluvené trasy a reflexivně zabočil na třídu Františka Josefa. Musel tedy couvnout nebo se otočit. Kdyby k chybě došlo o několik vteřin dříve nebo později manévrm s autem už by byl mimo dostřel. Při couvání došlo k onomu osudnému aténtátu. Pricnip měl dvě tři sekundy, nepodařilo se mu uvolnit bombu z opasku a tak vytáhl pistoli. Gavrilo ani nemířil, dokonce odvrátil tvář, ale trefil dokonale přesně. Střela trefila zadní část karoserie, projektil prorazil oplechování i dřevěnou konstrukci vozu, a zasáhl Žofii do podbřišku přímo do břišní tepny. Druhá rána zasáhla arcivévodu přímo do krku. Tyto dva naprosto diletantské výstřely byly neuvěřitelně přesné a pro oba dva znamenaly jistou smrt. Zůstali po nich tři děti, třináctiletá Žofie, dvanáctiletý Max a desetiletý Ernest. Tyto tři děti se staly prvními sirotky války.
Pohřeb, který se konal o několik dní později se dá nejlépe nazvat ostudou. Organizací byl totiž pověřen vrchní hofmistr Montenuevo, který Žofii neměl v lásce. Účast hlásících se cizích panovníků na pohřeb byla odmítnuta s poukazem na císařovo zdraví. František Ferdinand již přozřetelně dříve nechal vybudovat v kapli zámku Arstetten hrobku, kde chtěl být pohřben i s Žofií. Převoz rakví do zámku Arstetten se konal v noci, pro jistotu. Kdyby se navzdory zákazu nedostavila ve velkém počtu vysoká šlechta neměli by manželé ani důstojný doprovod. Dalším štulcem od knížete Montenueva bylo instalování Žofiiny rakve o 35 cm níž, než byla rakev Františka Ferdinanda při vystavení těl ve Vídni.
28. červen vyústil do Velké války jako svět ještě nazažil...

Po roce opět Vánoce

Po roce máme tu zpět Vánoce. A tak Vám všem přeji jen krásné, veselé a šťastné Vánoce. Užijte si je ve zdraví a krásný nový rok Vám přeji:-)





Vánoce v císařské rodině s odstupem 40 let.


A ano i dnes si musíme připomenout výročí narození vévodkyně z Bavorska. Naší milované Sisi. Dnes by oslavila již své 176 narozeniny.
Holčička se narodila na Štědrý den a ještě v neděli. Malá princezna měla v ústech zoubek, a dvořané to prohlásili za zvlášť šťastné znamení. Kmotrou se jí stala teta pruská královna Alžběta, po které také dostala jméno.


Třetí žena "výstavního" arcivévody

5. července 2013 v 15:12 | Adéla |  Karel Ludvík

Marie Terezie Braganza

Narozena: 24. srpna 1855 v Kleinheubachu
Zemřela: 12. února 1944 ve Vídni

Maria Teresa da Imaculada Fernanda Eulália Leopoldina Adelaide Isabel Carolina Micaela Rafaela Gabriela Francisca de Assis e de Paula Gonzaga Inês Sofia Bartolomea dos Anjos de Bragança.

Takto složitě znělo jméno třetí manželky arcivévody Karla Ludvíka.
Marie Terezie se narodila jako druhá dcera portugalského vévody a vzdorokrále Miguela I. Její matkou byla AdelheidLoewenstein-Wertheim-Rosenberg. Rodina po smrti Miguela I. žila v skromném bavorském exilu. Princezna se musela od svých dvanácti let starat o čtyři sestry, staršího bratra a také o laxní a ranami osudu sužovanou matku. S vrozeným realismem vnášela řád všude kde to bylo potřeba.
Tato zkušenost se jí hodila i v nové rodině, do které se přivdala. Mladička Marie Terezie vstoupila do rodiny čtyřicetiletého vdovce jako osmnáctiletá a více než nahradila zemřelou ženu Annuniciatu. Ač i Marii Terezii vybrala pasivnímu Karlu Ludvíku arcivévodkyně Žofie, měla tentokrát šťastnější ruku. Krásná Marie Terezie, na rozdíl od předchůdkyň kypěla zdravím i elánem. Těžké role macechy čtyř dětí se ujala s takovou ohleduplností a taktem, že potomci poznaly skutečný domov až se jejím příchodem. Zejména nejstarší syn František Ferdinand se k Marii Terezii upnul natolik, že ji v korespondenci oslovoval "milá maminko". Znělo to možná trochu zvlaštně, neboť je dělilo pouhých osm let. Ale Marie Terezie byla opravdu rozeným diplomatem. Projevila nearistokratickou pracovitost, ochotu, obětavost i talent pedagoga. A tak se jí v krátké době podařilo dostat rozklíženou rodinu dohromady. Svému manželovi porodila později jěště dvě dcery, Marii Annunciatu, která dostala jméno po zemřelé manželce Karla Ludvíka. A také dceru Alžbětu, která se provdala za prince Lichtensteina. Marie Terezi byla dobrou duší jak rodiny Karla Ludvíka, tak celé rozvětvené rodiny Habsburské. Podporovala morganatický sňatek Františka Fedinanda s Žofií Chotkovou nebo také napomohla ke sblížení své neteře Zity von Bourbon Parma se svým nevlastním vnukem Karlem Habsburským. Marie Terezie milovala umění a především fotografování. Za první světové války sloužila jako zdravotní sestra. Zemřela v únoru roku 1944 v 88 letech, svého manžela přežila o 47 let.

 
Marie Terezie s vlastními dcerami Annunciatou a Alžbětou
Marie Terezie s dětmi: Annunciatou, Alžbětou, Ferdinandem Karlem a Markétou Žofií v roce 1888.

















Marie Terezie jako dobrovolnice u Červeného kříže za první světové války














Vánoce

24. prosince 2012 v 8:00 | Adéla


PŘEJI VÁM VŠEM ŠŤASTNÉ, KLIDNÉ A VESELÉ VÁNOCE


Císařské Vánoce v roce 1887
Vánoce císařovny Zity a jejich osmi dětí v roce 1927.

Dnes je tomu neuvěřitelných 175 let od narození císařovny Alžběty. Na Štědrý den roku 1837 se vévodkyni Ludovice a vévodu Maxmiliánovi narodila druhá dcera. Právě narozená holčička byla nedělňátko a také měla v pusince zub. Což bylo pokládáno za mimořádně šťastné znamení. Kmotrou děťátku byla pruská královna Alžběta a novorozená princezna dostala při křtu jméno Alžběta Amálie Eugenie. Všichni ovšem malému vánočnímu andílkovi říkali Sisi.

Sezóna plesů

Krátce po Novém roce se konaly dva plesy, vlastní "dvorní ples - tzv. Hofball a potom "ples u dvora" tzv. Ball bei Hof, těchto plesů se musela účastnit šlechta. Ples u dvora byl menší, zvala se na něj šlechta a diplomaté a býval podstatně intimnější a především ještě exluzivnější než dvorní ples. Ten se považoval za oficiální státní ples a byl největší světskou událostí u dvora. Směli se ho účastnit všichni, kdo měli přístup ke dvoru: dvorská společnosti, diplomatický sbor, nositelé řádů a hodností a aktivní důstojnící vídeňské posádky, kteří jako jediní bez dvorské hodnosti byli "pro dvůr způsobilí". Protože císař byl nejvyšším velitelem a chtěl při každé příležitosti vyzdvihnout mimořádné postavení armády, dostali důstojníci privilegium přijít na dvorní ples. Toto mimořádné společenské postavení je mělo trochu odškodnit za to, že služba v císařově armádě jim nepřinášela žádnou slávu. Důstojníci byli velmi špatně placeni, v mnoha případech se nesměli ženit, protože neměli jmění potřebné k získání povolení sňatku, ale těšili se vysokému společenskému uznání.
Dvorní ples se konal vždy koncem ledna, přesný den stanovila vždy císařovna. Císař měl vždycky radost, když se císařovna na plese vůbec objevila, a tak se v daném rámci řidil osobním časovým rozvrhem císařovny. Sám informoval svého nejvyššího hofmistra malou písemností o dni požadovaném císařovnou. "Císařovna si přeje, aby se dvorní ples konal ve středu 27. ledna a ples u dvora ve středu 3. února. V tomto smyslu lze všechno připravit." Mnohdy ovšem nechávala císařovna úřad nejvyššího hofmistra čekat, takže znervózňovala úředníky, kteří museli včas zajistit veškeré přípravy. Ptát panovnice se nikdo nesměl. Císař, ale většinou zasáhl, protože chtěl své zaměstnance ušetřit stresu. Písemné pozvánky na dvorní ples dostávali jen nejvýše postavení hosté, ostatním muselo stačit oznámení data jeho konání na vývěsce. Potvrzovat nebo odříkat účast na plese nebylo zapotřebí, přijít mohl každý, kdo měl přístup ke dvoru. Od osmdesátých let se musel počet účastníků plesu snížit, především z řad důstojníků. Vojenské velitelství dostávalo jen necelých 700 vstupenek, protože v předcházejících letech natolik vzrostl počet návštěvníků, kteří se na ples hrnuli, že bylo těžké zajistit jejich bezpečnost. Předepsáno bylo také oblečení hostů: hodnostáři dvora se museli na plese objevit ve svých dvorských uniformách, vojáci ve vojenských uniformách, všichni ostatní ve fraku. Směla se nosit veškerá vyznamenání. Dámy na dvorní ples chodily v "kulatém" šatu, což znamenalo, že směly přijít v róbě s výstřihem a odhalenými rameny. Pro dámy byla účast na dvorním plese velmi nákladnou záležitostí, neboť dvorská toaleta přišla na 300 až 500 zlatých (roční plat sloužícího u dvora byl 300 zlatých). Přesto dámy toužily po nových a zvlášť krásných šatech, protože chtěly nejen předčit ostatní dámy, nýbrž zároveň doufaly, že si následujícího dne budou moci přečíst v novinách, že jejich róbá byla ta nejkrásnější. Plesová sezóna představovala významný hospodářský faktor. Do obchodů s látkami, klobouky, krajkami i do krejčovských salonů se sjížděly všechny dámy a tak výnos těchto salonů pochopitlně stoupal. Pro bohaté šlechtičny byl dvorní ples také jednou z mála příležitostí předvést cenné rodinné šperky, čelenky či náhrdelníky, které jinak dřímaly v bezpečných depozitářích.
Den dvorního plesu začínal přinejmenším pro ženské účastnice už časně zrána. Každá dáma, která si to mohla dovolit, chtěla aby ji učesal monsieur Ardelliano, tehdejší nejslavnější vídeňský kadeřník. Tento žádaný Ital si v takový den lámal hlavu s tím, jak to stihnout, aby všechny dámy včas učesal, a začínal proto už v sedm hodin ráno. Která dáma mohla, zajistila si kadeřníka na podvečer, těsně před odjezdem na ples. Politováníhodné dámy, na které zbyly ranní termíny, musely vydržet ve slavnostním účese celý den. V Hofburgu to zatím vypadalo jako v mraveništi. Oba dvorní plesy patřily vedle oficiálních státních návštěv k největším podnikům, které dvůr pořádal. Dvorní kuchyně pracovala na plné obrátky. Již několik dní se organizoval bufet pro zhruba dva tisíce lidí. Co se dalo připravit předem bylo uloženo v chladicích komorách dvorní kuchyně. Chystaly se kanapky, polévky, malé teplé pokrmy, vzácné drobnosti, obrovské nazdobené mísy s lahůdkami. Všichni dvorní kuchaři pracovali v plném nasazení, aby stihli připravit tolik jídla. Dodávky surovni začaly už o řadu dní dříve. Cukráři horečně chystali stovky dortů, koláčů, zákusků, dvorní bonbonky, čokoládové krémy a zmrzliny. Ze všech částí dvora se povolávali pomocníci. Pro obrovský bufet se každý rok zaškolovali zaměstnanci na pomocné číšníky, kteří se v takovém několikahodinovém kurzu museli naučit servírovat - dvůr potřeboval každého obratného zaměstnance. Zahradníci začali již o dne dřív svážet z císařských skleníků všechyn exotické květiny a palmy. Ty zdobily jak sály tak i schodiště, které se podobaly moři květin. Ze skladiš se vynášely nejdrahocennější gobelíny, jimiž se přikrývala zábradlí na schodištích, bezpočet nádherných barevných koberců dodávla slavnosti poslední barevnou tečku. Ze skladů stolního náčiní a stříbra vynesli obrovský počet kusů porcelánu, příborů a sklenic, sklad prádla dodal spousty cenných damaškových ubrusů.
Livrejovaní sloužící dávali do obrovských zdobených lustrů nové svíce. Při dvorních plesech se i na římsy stavěly svíce v několika řadách, aby slavnostní sály zářily teplým, zlatistým světlem. Personál pověřený úklidem ještě naposledy kontroloval jestli, je opravdu všechno v pořádku. Na podestách schodišť zřizovali dělníci provizorní šatny. Všichni dostávali poslední instrukce, jak zacházet s drahocennými kožešinami a pelerínami. Pro sloužící, kuchaře, dveřníky, číšníky a uklízeče představoval dvorní ples velký stres a mnoho přesčasových hodin, ale za to dostávali odměnu ve výši týdenního platu.
Dvorní ples začínal tradičně v osm hodin, a v půl osmé začali přijíždět hosté. Pamětníci vzpomínali na tyto plesy jako na pohádkové události. Už jen pohled na přijíždějící kočáry s pozvanými hosty musel být pro diváka zažítkem. Krok za krokem se po Okružní třídě blížil k jednotlivým branám Hofburgu jeden kočára za druhým. Před branami a na nádvoří vítal hosty špalír husarů s tasenými šavlemi. Když sněžilo, vypadali jako posypaní cukrem. Tehdy býval pohled na osvětlený Hofburg a na stráže ve slavnostních uniformách jiště zvlášť malebný. Dvorská společnost vstupovala do Hofburgu po schodišti vyslanců, pro diplomatický sbor byl určen vstup u Bellarie, generalita a důstojníci přijížděli po Augustiniánské baště. Lokajové ve slavnostních uniformách otvírali dvířka kočárů a pomáhali dámám při vystupování. Sotva hosté vstoupili do Hofurgu, odebraly se jim pláště a kožichy a v mžiku se octli v davu lidí, kteří snad ani nemohli vypadat krásněji. Všude se blyštěly diadémy, lesky se drahocenné róby dam, zprava i zleva se ozývaly pozdravy. Hluk byl nepředstavitelný. Hosté se museli shromáždit přesně v osm hodin. Hromadně se pohybovali směrem kde u stěn stáli příslušníci císařovy osobní gardy. Hosté pak v ceremoniálním sále za hlasité zábavy a smíchu čekali, až se objeví dvorní suita. V sále se všechno jiskřilo. Především pohled na dámy byl podle pamětníků vždycky mimořádně působivý.Všechny měly nádherné plesové róby a vzácné rodinné šperky, byly nádherně učesané a přímo zářily. Mezitím se v Alexandrových apartmánech shromáždila cfísařská rodina a vládnoucí knížata, která se učastnila plesu. Přesně o půl deváté ohlásil nejvyšší hofmistr císaři, že je všechno připraveno ke vstupu nejvznešenějšího panstva. Císařská rodina se seřadila do dvojstupu v čele s císařem a císařovnou, za nimi následovaly dvojice arcivévodů vedoucích arcivévodkyně. V zrcadlovém sále čekal diplomatický sbor, muži v krásných uniformách zdobených řády, dámy v drahocenných šatech. Diplomaté, kteří se dosud u dvora neobjevili, byli představeni císařskému páru, přičemž císař hovořil s vyslanci a atašé, císařovna s jejich manželkami. Přesně o půl deváte se dvorní průvod dal znovu do pohybu a kráčel do ceremoniálního sálu, zatímco diplomatický sbor zamířil k druhému vchodu tamtéž. V ceremoniálním sále již čekali účastníci plesu, bavili se a smáli. STáli ve skupinkách, obnovovali kontakty a s napětím čekali na příchod dvora. Náhle zaznělo trojí hlasité zaklepání na jediné zavřené dveře, ceremoniální ředitel je otevřel, sál zcela ztichl a uprotřed něho se ihned vytvořila ulička. Ceremoniář zaklepal třikrát zlatou holí na parktety a dovnitř začala vcházet průvod dvorní elity. Ceremoniář pak pomalu kráčel na druhý konec sálu k estrádě, následoval ho nejvyšší hofmistr v slavnostní uniformě a za ním kráčeli císař s císařovnou, císař tradičně v slavnostní uniformě polního maršála v bílém kabátci a červených kalhotách, císařovna v nádherné plesové róbě s diadémem a náhrdelníkem z dvorní pokladnice. Za nimi kráčeli arcovévodové a arcivévodkyně. Dámy klesaly do hluboké dvorní poklony, muži se ukláněli. Současně druhým vchodem vcházel do sálu diplomatický sbor. Vstup císařského páru končil u estrády, na níž stála dvě zlatá křesla obklopena dalšími židlemi pro císařskou rodinu. Císař většinoiu zamířil ihned do tanečního sálu a vytvářel kroužky, jak seč říkalo krátkým rozhovorům, jimiž vyznamenával některé návštěvníky. Císařovna při svých kroužcích zůstávala sedět. Na pravé straně estrády podél stěny se nacházela lavice kněžen, na niž směly usednout jen manželky šéfů nejvyšších knížecích domů. Seděly zcela přesně podle svého hodnostního pořadí, nejvyšší kněžny nejblíže u císařovny. Na levé straně estrády seděly dámy z diplomatického sboru, rovněž podle své hodnosti. Ke konverzaci s císařovnou byl zván pár tvořený jednou kněžnou a jednou manželkou z okruhu diplomacie. Vpravo a vlevo od císařovnina křesla stála další křesla, aby se dámy během krátkého rozhovoru mohly posadit. Když dámy od císařovny odcházely, musely se vzdalovat s úklonou pozpátku. To bylo mimořádně obtížné, protože estráda byla oproti parketu o několik schodů vyvýšena. Dámy, jež navíc mívyly vlečku, musely být velmi opatrné, aby k zlomyslné radosti přihlížejících nespadly - což se ovšem stávalo často. Když dal předtanečník dvorní kapele znamení k zahájení, začal sled tanců, který většinou otevíral některý arcivévoda s jednou z arcivévodkyň. Taneční pořádek, malý, s bílozlatým okrajem a zdobený císařským znakem, určoval průběh na minutu přesně: první valčík od 9 hodin 30 minut do 9 hodin 37 minut...Během tance působily dámám problémy přísné předpisy týkající se oblečení důstojníků na dvorských plesech. Císař nejednou zpozoroval při zkoumavém pohledu na vojáky nějaký ten prohřešek, napříkald příliš vysoký límec a podobně, a dotyčný ihned dostal pokyn, aby slavnost opustil. Důstojníky přísný pohled jejich nejvyššího velitele nabádal, aby přicházeli na dvůr bezvadně oděni, což také znamenalo, že své kožené boty - v případě kavaleristů vysoké holínky - museli mít důkladně natřené krémem a vyleštěné, aby nevyvolali chmury na císařově čele. Avšak pro dámy představovaly natřené holínky obrovský problém, neboť krém na boty byl při tanci s důstojníkem nejen cítit, ale velmi nákladné šaty vznešených dam měly po plese v dolní třetině sukně černé pruhy, které dokázaly šaty zničit, protože krém se z nejjemnějších látek nedal odstranit. Časem proto dámy, které některé cenné oděvy mohly obléknout jen jednou, přícházely ve "starých hadrech". Teprve po mnohaletých nářcích se někdo odvážil přednést prosby dam na "nejvyšších místech". A protože byl císař k dámám vždy galantní, změnil předpisy a důstojníci nyní obouvali lakové holínky.
Dvorní ples byl také oficiální příležitostí představit císařovně nové dámy u dvora. Na představování dam byla v časovém plánu plesu určena přesná doba. Císařovna se vždycky po prnví čtverylce odebrala do tajné poradní síně a její nejvyšší hofmistryně jí pak představovala princezny, komtesy nebo nové dvorní dámy. Tradičně po druhé čtverylce se císařovna s arcivévodkyněmi a hrstkou vybraných návštěvnic odebrala do vedlejších místností, aby si u prostřených stolů vypily čaj. Hodnostně nejvyšší dámy dostávaly předem kartičky v různých barvách, jež určovaly, u kterého stolu smějí usednout. Nejvznešenější byl císařovnin stůl v zrcadlové komnatě, označený bílými kartičkami. Tam byly zvány pouze kněžny a manželky vyslanců. U tří dalších stolů, prostřených růžově nebo modře a určených pro dámy s kartičkami v příslušné barvě, předsedaly nejvýše postavené arcivévodkyně. Zatímco císařovna pila čaj, otevřel se ve velkém redutním sále všeobecný bufet. U něho se odehrávaly opravdové bitky, a zvláště důstojníci jej dokázali přímo vyplundrovat. Především c. a k. huláni, zvláště sebevědomá jednotka jezdectva, si vydobyli ve společnosti pochybnou proslulost, neboť mezi zděšenými účastníky plesů se rychle rozneslo, že huláni se ani neostýchali plnit sladkostmi z dvorní tabule své příliby, aby mohly odnést víc, než na co by jim stačily dvě ruce.
Na dvorním plese se tančilo málo, hlavně kvůli nedostatku místa. Vyvrcholením plesu byl kotilion, před nímž se pánům rozdávaly kytice jako dárky dámám. Kytice vypadaly stejně už od dob Marie Terezie, květiny byly stažené drátem a byly v bílé atlasové manžetě. Aristokracie pozorně sledovala páry při kotilionu. Pár, který jej tančil dvakrát za sebou, se neoficiálně považoval za zasnoubený. Poslední valčík končil přesně čtvrt hodiny po půlnoci. Oficiální odchod dvora probíhal ve stejném pořadí jako vstup. Císařská rodina se opět seřadila do dvojstupu, hosté vytvořili uličku a průvod vedl nejvyšší ceremoniář se svou zlatou holí. Za ním kráčel nejvyšší hofmistr a pak císařská rodina. Když se za císařským průvodem zavřely dveře, dvorní ples skončil. Hosté mířili k východům a každý ještě před šatnami dostal bonboniéru od dvorního cukráře Demela. Sloužící podávali hostům u východu pláště a pomáhali dámám a pánům do kočárů. Jakmile poslední host opustil hrad a poslední cizí kočár odjel z nádvoří, začali sloužící a úklidový personál s nejnezbytnějším úklidem. Museli bezpečně uhasit víc než 10 tisíc svíček a ještě v noci umýt nejcennější nádobí, aby se mohlo bezpečně uloži do komory se stříbrem. Pracovníci ze skladů stříbra a cenného nádobí ovšem věděli, že navzdory sebevětší péči po každé slavnosti pravidelně chybí velký počet příborů a malých talířků. Zbytky z bufetu se sklidily a následujího rána prodaly. Výnos z prodeje náležel sloužícím, kuchařům a cukrářům, kteří měli večer mimořádnou službu. Po takových slavnostech panoval v Hofburgu rucha až do rána. Příštího dne ráno odváželi zahradníci obrovské palmy zpět do skleníků a nastoupila četa pracovníků, aby uvedla prostory do původního stavu.
Ani ne o dva týdny později se vše opakovalo, když císař zval hosty na "ples u dvora", který se konal vždy po dvorním plese. Tento druhý ples byl mnohem menší, ale podstatně exlusivnější, protože na něj chodila skutečná dvorní společnost, aristokraté, dvorní hodnostáři a nejvyšší vojenští představitelé. Na ples u dvora se rozesílaly osobní pozvánky, protože nešlo o státní, ale o sobní císařův ples. Příjezd hostů a nástup dvora probíhal přesně jako na dvorním plese, ale začínalo se dříve, protože oficiální představování, které spotřebovalo tolik času, proběhlo už předtím na dvorním plese. Pro šlechtu byl "ples u dvora" pochopitelně mnohem atraktivnější. Místo dvou tisíc hostů jich bylo zváno nanejvýš sedm set, dalo se tančit, lidé byli mezi svými a byla tu také možnost promluvit s císařskou rodinou. Především však hosté měli čest pojíst s císařskou rodinou. Na plese u dvora totiž nebyl bufet, ale pro všechny hosty se podávala večeře. Stoly byly prostřeny v jídelně, v Radeckého sále a Štěpánských apartmánech. Stejně jako na dvorním plese byly stoly prostřeny v různých barvách a hosté podle barvy své kartičky, na níž byl vyznačen i jejich stůl, snadno našli své místo. Také zde se umístění hostů přísně řídio jejich hodností. Vysoká šlechta seděla blíže k císaři. Ale na rozdíl od dvorního plesu se mohli všichni alespoň navečeřet. Stoly byly nádherně vyzdobeny - stály na nich obrovské kytice, prostíral se nejdražší porcelán a sklo z komor, u každého talíře ležel zlatě orámovaný jídelní lístek. Menu na "plese u dvoraů bylo tradiční a stále stejné. Podávala se créme d' orge en tasse, ryba s majonézou, paštika, pečené maso a zmrzlina, k tomu se pilo víno, pivo a šampaňské. Jídlo podáváli četní sloužící v slavnostních uniformách. Navzdory velkému počtu hostů běželo všechno jako na drátkách. Po jídle se společnost vrátila do sálu a ples skončil přesně o půlnoci. Oběma dvorními plesy splnil dvůr své tradiční povinnosti. Další menší plesy, které pořádala ještě zesnulá císařova matka, se od šedesátých let nekonaly. K pořádání dalších menší slavností měla dát pokyn vždy první dáma dvora, ale jak jistě víme Sisi, už od mládí neprojevovala sympatie k těmto akcím.

Kam dál