na Blog.cz

Krátce po Novém roce se konaly dva plesy, vlastní "dvorní ples - tzv. Hofball a potom "ples u dvora" tzv. Ball bei Hof, těchto plesů se musela účastnit šlechta. Ples u dvora byl menší, zvala se na něj šlechta a diplomaté a býval podstatně intimnější a především ještě exluzivnější než dvorní ples. Ten se považoval za oficiální státní ples a byl největší světskou událostí u dvora. Směli se ho účastnit všichni, kdo měli přístup ke dvoru: dvorská společnosti, diplomatický sbor, nositelé řádů a hodností a aktivní důstojnící vídeňské posádky, kteří jako jediní bez dvorské hodnosti byli "pro dvůr způsobilí". Protože císař byl nejvyšším velitelem a chtěl při každé příležitosti vyzdvihnout mimořádné postavení armády, dostali důstojníci privilegium přijít na dvorní ples. Toto mimořádné společenské postavení je mělo trochu odškodnit za to, že služba v císařově armádě jim nepřinášela žádnou slávu. Důstojníci byli velmi špatně placeni, v mnoha případech se nesměli ženit, protože neměli jmění potřebné k získání povolení sňatku, ale těšili se vysokému společenskému uznání.

Dvorní ples se konal vždy koncem ledna, přesný den stanovila vždy císařovna. Císař měl vždycky radost, když se císařovna na plese vůbec objevila, a tak se v daném rámci řidil osobním časovým rozvrhem císařovny. Sám informoval svého nejvyššího hofmistra malou písemností o dni požadovaném císařovnou. "Císařovna si přeje, aby se dvorní ples konal ve středu 27. ledna a ples u dvora ve středu 3. února. V tomto smyslu lze všechno připravit." Mnohdy ovšem nechávala císařovna úřad nejvyššího hofmistra čekat, takže znervózňovala úředníky, kteří museli včas zajistit veškeré přípravy. Ptát panovnice se nikdo nesměl. Císař, ale většinou zasáhl, protože chtěl své zaměstnance ušetřit stresu. Písemné pozvánky na dvorní ples dostávali jen nejvýše postavení hosté, ostatním muselo stačit oznámení data jeho konání na vývěsce. Potvrzovat nebo odříkat účast na plese nebylo zapotřebí, přijít mohl každý, kdo měl přístup ke dvoru. Od osmdesátých let se musel počet účastníků plesu snížit, především z řad důstojníků. Vojenské velitelství dostávalo jen necelých 700 vstupenek, protože v předcházejících letech natolik vzrostl počet návštěvníků, kteří se na ples hrnuli, že bylo těžké zajistit jejich bezpečnost. Předepsáno bylo také oblečení hostů: hodnostáři dvora se museli na plese objevit ve svých dvorských uniformách, vojáci ve vojenských uniformách, všichni ostatní ve fraku. Směla se nosit veškerá vyznamenání. Dámy na dvorní ples chodily v "kulatém" šatu, což znamenalo, že směly přijít v róbě s výstřihem a odhalenými rameny. Pro dámy byla účast na dvorním plese velmi nákladnou záležitostí, neboť dvorská toaleta přišla na 300 až 500 zlatých (roční plat sloužícího u dvora byl 300 zlatých). Přesto dámy toužily po nových a zvlášť krásných šatech, protože chtěly nejen předčit ostatní dámy, nýbrž zároveň doufaly, že si následujícího dne budou moci přečíst v novinách, že jejich róbá byla ta nejkrásnější. Plesová sezóna představovala významný hospodářský faktor. Do obchodů s látkami, klobouky, krajkami i do krejčovských salonů se sjížděly všechny dámy a tak výnos těchto salonů pochopitlně stoupal. Pro bohaté šlechtičny byl dvorní ples také jednou z mála příležitostí předvést cenné rodinné šperky, čelenky či náhrdelníky, které jinak dřímaly v bezpečných depozitářích.

Den dvorního plesu začínal přinejmenším pro ženské účastnice už časně zrána. Každá dáma, která si to mohla dovolit, chtěla aby ji učesal monsieur Ardelliano, tehdejší nejslavnější vídeňský kadeřník. Tento žádaný Ital si v takový den lámal hlavu s tím, jak to stihnout, aby všechny dámy včas učesal, a začínal proto už v sedm hodin ráno. Která dáma mohla, zajistila si kadeřníka na podvečer, těsně před odjezdem na ples. Politováníhodné dámy, na které zbyly ranní termíny, musely vydržet ve slavnostním účese celý den. V Hofburgu to zatím vypadalo jako v mraveništi. Oba dvorní plesy patřily vedle oficiálních státních návštěv k největším podnikům, které dvůr pořádal. Dvorní kuchyně pracovala na plné obrátky. Již několik dní se organizoval bufet pro zhruba dva tisíce lidí. Co se dalo připravit předem bylo uloženo v chladicích komorách dvorní kuchyně. Chystaly se kanapky, polévky, malé teplé pokrmy, vzácné drobnosti, obrovské nazdobené mísy s lahůdkami. Všichni dvorní kuchaři pracovali v plném nasazení, aby stihli připravit tolik jídla. Dodávky surovni začaly už o řadu dní dříve. Cukráři horečně chystali stovky dortů, koláčů, zákusků, dvorní bonbonky, čokoládové krémy a zmrzliny. Ze všech částí dvora se povolávali pomocníci. Pro obrovský bufet se každý rok zaškolovali zaměstnanci na pomocné číšníky, kteří se v takovém několikahodinovém kurzu museli naučit servírovat - dvůr potřeboval každého obratného zaměstnance. Zahradníci začali již o dne dřív svážet z císařských skleníků všechyn exotické květiny a palmy. Ty zdobily jak sály tak i schodiště, které se podobaly moři květin. Ze skladiš se vynášely nejdrahocennější gobelíny, jimiž se přikrývala zábradlí na schodištích, bezpočet nádherných barevných koberců dodávla slavnosti poslední barevnou tečku. Ze skladů stolního náčiní a stříbra vynesli obrovský počet kusů porcelánu, příborů a sklenic, sklad prádla dodal spousty cenných damaškových ubrusů.

Livrejovaní sloužící dávali do obrovských zdobených lustrů nové svíce. Při dvorních plesech se i na římsy stavěly svíce v několika řadách, aby slavnostní sály zářily teplým, zlatistým světlem. Personál pověřený úklidem ještě naposledy kontroloval jestli, je opravdu všechno v pořádku. Na podestách schodišť zřizovali dělníci provizorní šatny. Všichni dostávali poslední instrukce, jak zacházet s drahocennými kožešinami a pelerínami. Pro sloužící, kuchaře, dveřníky, číšníky a uklízeče představoval dvorní ples velký stres a mnoho přesčasových hodin, ale za to dostávali odměnu ve výši týdenního platu.

Dvorní ples začínal tradičně v osm hodin, a v půl osmé začali přijíždět hosté. Pamětníci vzpomínali na tyto plesy jako na pohádkové události. Už jen pohled na přijíždějící kočáry s pozvanými hosty musel být pro diváka zažítkem. Krok za krokem se po Okružní třídě blížil k jednotlivým branám Hofburgu jeden kočára za druhým. Před branami a na nádvoří vítal hosty špalír husarů s tasenými šavlemi. Když sněžilo, vypadali jako posypaní cukrem. Tehdy býval pohled na osvětlený Hofburg a na stráže ve slavnostních uniformách jiště zvlášť malebný. Dvorská společnost vstupovala do Hofburgu po schodišti vyslanců, pro diplomatický sbor byl určen vstup u Bellarie, generalita a důstojníci přijížděli po Augustiniánské baště. Lokajové ve slavnostních uniformách otvírali dvířka kočárů a pomáhali dámám při vystupování. Sotva hosté vstoupili do Hofurgu, odebraly se jim pláště a kožichy a v mžiku se octli v davu lidí, kteří snad ani nemohli vypadat krásněji. Všude se blyštěly diadémy, lesky se drahocenné róby dam, zprava i zleva se ozývaly pozdravy. Hluk byl nepředstavitelný. Hosté se museli shromáždit přesně v osm hodin. Hromadně se pohybovali směrem kde u stěn stáli příslušníci císařovy osobní gardy. Hosté pak v ceremoniálním sále za hlasité zábavy a smíchu čekali, až se objeví dvorní suita. V sále se všechno jiskřilo. Především pohled na dámy byl podle pamětníků vždycky mimořádně působivý.Všechny měly nádherné plesové róby a vzácné rodinné šperky, byly nádherně učesané a přímo zářily. Mezitím se v Alexandrových apartmánech shromáždila cfísařská rodina a vládnoucí knížata, která se učastnila plesu. Přesně o půl deváté ohlásil nejvyšší hofmistr císaři, že je všechno připraveno ke vstupu nejvznešenějšího panstva. Císařská rodina se seřadila do dvojstupu v čele s císařem a císařovnou, za nimi následovaly dvojice arcivévodů vedoucích arcivévodkyně. V zrcadlovém sále čekal diplomatický sbor, muži v krásných uniformách zdobených řády, dámy v drahocenných šatech. Diplomaté, kteří se dosud u dvora neobjevili, byli představeni císařskému páru, přičemž císař hovořil s vyslanci a atašé, císařovna s jejich manželkami. Přesně o půl deváte se dvorní průvod dal znovu do pohybu a kráčel do ceremoniálního sálu, zatímco diplomatický sbor zamířil k druhému vchodu tamtéž. V ceremoniálním sále již čekali účastníci plesu, bavili se a smáli. STáli ve skupinkách, obnovovali kontakty a s napětím čekali na příchod dvora. Náhle zaznělo trojí hlasité zaklepání na jediné zavřené dveře, ceremoniální ředitel je otevřel, sál zcela ztichl a uprotřed něho se ihned vytvořila ulička. Ceremoniář zaklepal třikrát zlatou holí na parktety a dovnitř začala vcházet průvod dvorní elity. Ceremoniář pak pomalu kráčel na druhý konec sálu k estrádě, následoval ho nejvyšší hofmistr v slavnostní uniformě a za ním kráčeli císař s císařovnou, císař tradičně v slavnostní uniformě polního maršála v bílém kabátci a červených kalhotách, císařovna v nádherné plesové róbě s diadémem a náhrdelníkem z dvorní pokladnice. Za nimi kráčeli arcovévodové a arcivévodkyně. Dámy klesaly do hluboké dvorní poklony, muži se ukláněli. Současně druhým vchodem vcházel do sálu diplomatický sbor. Vstup císařského páru končil u estrády, na níž stála dvě zlatá křesla obklopena dalšími židlemi pro císařskou rodinu. Císař většinoiu zamířil ihned do tanečního sálu a vytvářel kroužky, jak seč říkalo krátkým rozhovorům, jimiž vyznamenával některé návštěvníky. Císařovna při svých kroužcích zůstávala sedět. Na pravé straně estrády podél stěny se nacházela lavice kněžen, na niž směly usednout jen manželky šéfů nejvyšších knížecích domů. Seděly zcela přesně podle svého hodnostního pořadí, nejvyšší kněžny nejblíže u císařovny. Na levé straně estrády seděly dámy z diplomatického sboru, rovněž podle své hodnosti. Ke konverzaci s císařovnou byl zván pár tvořený jednou kněžnou a jednou manželkou z okruhu diplomacie. Vpravo a vlevo od císařovnina křesla stála další křesla, aby se dámy během krátkého rozhovoru mohly posadit. Když dámy od císařovny odcházely, musely se vzdalovat s úklonou pozpátku. To bylo mimořádně obtížné, protože estráda byla oproti parketu o několik schodů vyvýšena. Dámy, jež navíc mívyly vlečku, musely být velmi opatrné, aby k zlomyslné radosti přihlížejících nespadly - což se ovšem stávalo často. Když dal předtanečník dvorní kapele znamení k zahájení, začal sled tanců, který většinou otevíral některý arcivévoda s jednou z arcivévodkyň. Taneční pořádek, malý, s bílozlatým okrajem a zdobený císařským znakem, určoval průběh na minutu přesně: první valčík od 9 hodin 30 minut do 9 hodin 37 minut...Během tance působily dámám problémy přísné předpisy týkající se oblečení důstojníků na dvorských plesech. Císař nejednou zpozoroval při zkoumavém pohledu na vojáky nějaký ten prohřešek, napříkald příliš vysoký límec a podobně, a dotyčný ihned dostal pokyn, aby slavnost opustil. Důstojníky přísný pohled jejich nejvyššího velitele nabádal, aby přicházeli na dvůr bezvadně oděni, což také znamenalo, že své kožené boty - v případě kavaleristů vysoké holínky - museli mít důkladně natřené krémem a vyleštěné, aby nevyvolali chmury na císařově čele. Avšak pro dámy představovaly natřené holínky obrovský problém, neboť krém na boty byl při tanci s důstojníkem nejen cítit, ale velmi nákladné šaty vznešených dam měly po plese v dolní třetině sukně černé pruhy, které dokázaly šaty zničit, protože krém se z nejjemnějších látek nedal odstranit. Časem proto dámy, které některé cenné oděvy mohly obléknout jen jednou, přícházely ve "starých hadrech". Teprve po mnohaletých nářcích se někdo odvážil přednést prosby dam na "nejvyšších místech". A protože byl císař k dámám vždy galantní, změnil předpisy a důstojníci nyní obouvali lakové holínky.

Dvorní ples byl také oficiální příležitostí představit císařovně nové dámy u dvora. Na představování dam byla v časovém plánu plesu určena přesná doba. Císařovna se vždycky po prnví čtverylce odebrala do tajné poradní síně a její nejvyšší hofmistryně jí pak představovala princezny, komtesy nebo nové dvorní dámy. Tradičně po druhé čtverylce se císařovna s arcivévodkyněmi a hrstkou vybraných návštěvnic odebrala do vedlejších místností, aby si u prostřených stolů vypily čaj. Hodnostně nejvyšší dámy dostávaly předem kartičky v různých barvách, jež určovaly, u kterého stolu smějí usednout. Nejvznešenější byl císařovnin stůl v zrcadlové komnatě, označený bílými kartičkami. Tam byly zvány pouze kněžny a manželky vyslanců. U tří dalších stolů, prostřených růžově nebo modře a určených pro dámy s kartičkami v příslušné barvě, předsedaly nejvýše postavené arcivévodkyně. Zatímco císařovna pila čaj, otevřel se ve velkém redutním sále všeobecný bufet. U něho se odehrávaly opravdové bitky, a zvláště důstojníci jej dokázali přímo vyplundrovat. Především c. a k. huláni, zvláště sebevědomá jednotka jezdectva, si vydobyli ve společnosti pochybnou proslulost, neboť mezi zděšenými účastníky plesů se rychle rozneslo, že huláni se ani neostýchali plnit sladkostmi z dvorní tabule své příliby, aby mohly odnést víc, než na co by jim stačily dvě ruce.

Na dvorním plese se tančilo málo, hlavně kvůli nedostatku místa. Vyvrcholením plesu byl kotilion, před nímž se pánům rozdávaly kytice jako dárky dámám. Kytice vypadaly stejně už od dob Marie Terezie, květiny byly stažené drátem a byly v bílé atlasové manžetě. Aristokracie pozorně sledovala páry při kotilionu. Pár, který jej tančil dvakrát za sebou, se neoficiálně považoval za zasnoubený. Poslední valčík končil přesně čtvrt hodiny po půlnoci. Oficiální odchod dvora probíhal ve stejném pořadí jako vstup. Císařská rodina se opět seřadila do dvojstupu, hosté vytvořili uličku a průvod vedl nejvyšší ceremoniář se svou zlatou holí. Za ním kráčel nejvyšší hofmistr a pak císařská rodina. Když se za císařským průvodem zavřely dveře, dvorní ples skončil. Hosté mířili k východům a každý ještě před šatnami dostal bonboniéru od dvorního cukráře Demela. Sloužící podávali hostům u východu pláště a pomáhali dámám a pánům do kočárů. Jakmile poslední host opustil hrad a poslední cizí kočár odjel z nádvoří, začali sloužící a úklidový personál s nejnezbytnějším úklidem. Museli bezpečně uhasit víc než 10 tisíc svíček a ještě v noci umýt nejcennější nádobí, aby se mohlo bezpečně uloži do komory se stříbrem. Pracovníci ze skladů stříbra a cenného nádobí ovšem věděli, že navzdory sebevětší péči po každé slavnosti pravidelně chybí velký počet příborů a malých talířků. Zbytky z bufetu se sklidily a následujího rána prodaly. Výnos z prodeje náležel sloužícím, kuchařům a cukrářům, kteří měli večer mimořádnou službu. Po takových slavnostech panoval v Hofburgu rucha až do rána. Příštího dne ráno odváželi zahradníci obrovské palmy zpět do skleníků a nastoupila četa pracovníků, aby uvedla prostory do původního stavu.

Ani ne o dva týdny později se vše opakovalo, když císař zval hosty na "ples u dvora", který se konal vždy po dvorním plese. Tento druhý ples byl mnohem menší, ale podstatně exlusivnější, protože na něj chodila skutečná dvorní společnost, aristokraté, dvorní hodnostáři a nejvyšší vojenští představitelé. Na ples u dvora se rozesílaly osobní pozvánky, protože nešlo o státní, ale o sobní císařův ples. Příjezd hostů a nástup dvora probíhal přesně jako na dvorním plese, ale začínalo se dříve, protože oficiální představování, které spotřebovalo tolik času, proběhlo už předtím na dvorním plese. Pro šlechtu byl "ples u dvora" pochopitelně mnohem atraktivnější. Místo dvou tisíc hostů jich bylo zváno nanejvýš sedm set, dalo se tančit, lidé byli mezi svými a byla tu také možnost promluvit s císařskou rodinou. Především však hosté měli čest pojíst s císařskou rodinou. Na plese u dvora totiž nebyl bufet, ale pro všechny hosty se podávala večeře. Stoly byly prostřeny v jídelně, v Radeckého sále a Štěpánských apartmánech. Stejně jako na dvorním plese byly stoly prostřeny v různých barvách a hosté podle barvy své kartičky, na níž byl vyznačen i jejich stůl, snadno našli své místo. Také zde se umístění hostů přísně řídio jejich hodností. Vysoká šlechta seděla blíže k císaři. Ale na rozdíl od dvorního plesu se mohli všichni alespoň navečeřet. Stoly byly nádherně vyzdobeny - stály na nich obrovské kytice, prostíral se nejdražší porcelán a sklo z komor, u každého talíře ležel zlatě orámovaný jídelní lístek. Menu na "plese u dvoraů bylo tradiční a stále stejné. Podávala se créme d' orge en tasse, ryba s majonézou, paštika, pečené maso a zmrzlina, k tomu se pilo víno, pivo a šampaňské. Jídlo podáváli četní sloužící v slavnostních uniformách. Navzdory velkému počtu hostů běželo všechno jako na drátkách. Po jídle se společnost vrátila do sálu a ples skončil přesně o půlnoci. Oběma dvorními plesy splnil dvůr své tradiční povinnosti. Další menší plesy, které pořádala ještě zesnulá císařova matka, se od šedesátých let nekonaly. K pořádání dalších menší slavností měla dát pokyn vždy první dáma dvora, ale jak jistě víme Sisi, už od mládí neprojevovala sympatie k těmto akcím.

Maxmilián Hohenberg zemřel 8. ledna 1962 ve Vídni na následky z doby nešetrného zacházení v koncentračním táboře. Byl pochován v hrobce v kostele zámku Artstetten v Dolních Rakousích po boku svých rodičů.

Milý příznivci blogu, určitě jste si všimli, že zde v poslední době nepřibývají články. Ano, je to tak, přišlo na mě zkouškové období:-) kdo to zná, rozumí, kdo ne, může mě upřímně politovat - děkuji:-)) jakmile bude více času, objeví se zde nové články:-) Díky za trpělivost:-))